Časté otázky a odpovědi

Toto je asi nejčastěji kladená otázka. Ano, křečci rádi používají kolotoč k běhání, ale některé typy kolotočů jsou zátoveň pro křečka nebezpečné. Jedná se o především klasický typ kolotoče s velkými mezerami mezi drátky na běhací ploše. V těchto kolotočích se může stát úraz - pro křečka často smrtelný - a to zlomení nožičky v mezeře mezi kolotočem a podstavcem. Celouzavřené kolotoče, ve kterých je křeček uzavřen, bych také nedoporučovala. V tomto případě musíte mít křečka stále pod dohledem a křeček by neměl být v plastové kouli zavřený déle než 15 min. Vhodným kolotočem je celoplastový bez mezer. Ten se však dá upevnit pouze do klece. Nejvhodnějším kolotočem jsou kolotoče Wodent Wheels, které pocházejí z Ameriky (viz. https://www.rikyhamstery.com/czech/celek/riky.htm ).

Vhodné typy kolotočů:

->  Wodent Wheels je nejvhodnější typ kolotoče pro křečka. Je snadno udržovatelný a pro křečka bezpečný. Více o něm na https://www.rikyhamstery.com/czech/celek/riky.htm

-> Tento typ kolotoče je nejen bezpečný, ale navíc vypadá velmi vkusně a přirozeně. Nevýhodou u něj však je horší dostupnost a vyšší cena, navíc mohou někteří křečci do kolotoče močit (horší čištění).

-> Jednoduchý a bezpečný typ kolotoče.

-> snad nejlevnější kolotoč na trhu. Lze bez problémů sehnat již od 35,-Kč. Jeho předností je nejen nízná cena a bezpečnost, navíc se velmi dobře čistí.

-> obdoba kolotoče výše, provedení do terárií a plast. boxů.

-> bezpečný a lehce udržovatelný kolotoč.

 -> toto je již o něco méně vhodný, než kolotoče výše, ale také lze bez větších problémů použít. Dejte však pozor, aby se křeček nemohl skřípnout mezi kolečko a kovovou konstukci (hlavně u mláďat, kde se u kolotoče hraje více zvířat najednou).

 Nevhodné kolotoče:

-> toto je pro křečka nevhodný kolotoč - při neuváženém použití se pro křečka stává strašným vězením... Navíc se v něm snadno přehřeje, většina křečků v něm trpí stresem atp.

-> v klasickém kolotoči si křeček snadno zlomí nožičku (hlavně, pokud se v kolotoči točí více křečků, např. mláďata), navíc je pro křečččí nožičky nepohodlný.

Při výběru kolotoče berme zřetel i na velikost - křeček se nesmí v kolečku na běhání nepřirozeně prohýbat.

Správně veliký kolotoč.

 Foto CHS Riky

Velmi malý kolotoč!

Křeček je od přírody málo kontaktní zvíře. Dobře ochočenému křečkovi mazlení nikterak nevadí, ale aktivně ho nevyhledává narozdíl třeba od potkana. Proto je křečkovi daleko důležitější ubikaci správně zařídit. Čím menší ubikace je, tím by měl být sortiment "hraček" rozmanitější, nikoli však přeplácaný a neměl by křečkovi zabránit v jiných aktivitách (např. k běhání po ubikaci, hledání potravy, stavění hnízda ...).

Křeček určitě rád užije domeček ve kterém bude spát. Křečci si v přírodě dělají dlouhé nory s několika východy, aby se cítili bezpečněji. Proto má většina křečků ráda domečky s více vchody. Křečkovi dáme také materiál na hnízdo. Ten by měl být v první řadě pro křečka bezpečný. Proto se vyhneme vatě, surové ovčí vlně, speciálním hnízdečkám z obchodů a těmto materiálům věcem podobným. Hrozí zde totiž zaškrcení končetiny a případné odumření! Volíme raději reciklovaný toaletní papír, staré ponožky (bez prošlapaných ploch), čisté papíry ze skartovačky a jiné materiály. Křečci také velmi uvítají prolézačky, které jsou oblíbeným sortimentem ve většině zverimexů. Většina křečků je dřivě či později okouše a tak volíme raději přírodní materiály (dřevo, traviny, ...). Prolézačky lze také lehce vyrobit. Snad ještě více než prolézačky kupované křečci ocení přírodniny. Výborně poslouží větve ovocných dřevin (nejlépe s listy), špalky z  ovocných dřevin, seno, tráva, maliní ... Možností je mnoho. Vyvarujme se však větviček a šišek z jehličnatých stomů! pro křečky je míza jedovatá.

Jelikož křeček rádi jí a protože bílkoviny jsou pro křečky důležité, rádi svůj jídelníček zpestří hmyzem. Výborně poslouží cvrčci a mouční červy, křeré můžeme koupit v každém větším zverimexu. V létě můžeme křečkům zkusit nabídnpout třeba sarančata. Také můžeme křečkovi po ubikaci poschovávat zrní, kousky zeleniny či ovoce. Při jeho hledání se nezabaví jen on, ale i jeho majitel.

Dnešním trendem jsou i výběhy pro křečky. Je to dobře ohraničené místo vybavené prolézačkami a poschovávanou potravou, ze kterého křeček nemůže vylézt. Majitelé do něj umisťují, nejlépe každý den, svého křečka, aby se zabavil a mohl zkoumat své okolí. Nezapomente tam své křečky dávat pouze po jednom (prali by se), popř. po párech, pokud stojíte o nakrytí samičky. Vždy však chovance mějte pod dozorem!

Hračky často měnte. Raději méně a často měněné než pořád stejná kupa hraček.

 Při výběru křečka na mazlení je to v podstatě jedno. Samičky bývají zvědavější a tím i temeramentnější, nevýhodou je to, že mají často říji, při které mají výrazný pach. Samečci jsou často klidnější někteří však mrzutější.

Na tuto otázku je snadná odpověď  - jednoho. Křečci jsou samotáři a  až na vyjímky nesnesou ve svém teritoriu (tedy i ubikaci) jiného křečka. Výjimkou je doba páření a odchov mládˇat.

Jedná se o stejný druh. Starý název pro křečka syrského je křeček zlatý. Dnes je tak nazývána  jedna z jeho barevných variant. Dlouhosrstým křečkům se pro jejich vzhled často říká také medvědí. Stále se jedná o stejný druh - Mesocricetus auratus.

Přírodní zbarvení křečka syrského - zlaté.

Dítě do deseti let se nedokáže samo postarat o jakékoli zvíře. Děti zvířata často omrzí, a tak péči o ně musí naplno převzít jejich rodiče. Ale ani dítěti, kterému je již více než 10 let, nemůžete jen tak předat živé zvíře! Záleží na výchově dítěte a jeho zájmům a ochotnosti. Avšak lze říci, že dítě do 15ti let se musí pravidelně kontrolovat, zda se o zvíře pravidelně a správně stará - jestli je nakrmené, má vyměněnou vodu a podobně. Křeček se dožívá až 4 roky, a tak si před jeho koupí rozmyslete, jestli máte čas a hlavně chuť se každodenně po celý jeho život a něj starat. I když je Vám špatně, máte horečku - prostě musíte vstát a zvíře zaopatřit. Když jedete na dovolenou, musíte si zajistit pro zvíře spolehlivého opatrovníka.

Dá se říct, že i když křečka kupujete dítěti, kupujete ho sami sobě

Na toto téma je jen pouze velmi obsáhlá odpověď, více naleznete ZDE . Někomu více vyhovuje to, jinému ono...

Povaha křečků je z velké části dána geneticky. To znamená, že některá mláďata jsou "od přírody" klidnější, jiná divočejší. Většinou se ale i divoká mláďata zklidní a časem se i z nich stanou mazlíci. I když se chovatel snaží a mláďatům se od útlého věku věnuje, bývají divoká.  Je to dáno věkem, bohužel v době odchodu do nového domova (cca. 4.-6. týden) jsou prckové nejdivočejší. Pro začátečníky může být toto období velmi úmorné, protože většina mláďat skáče a utíká. V tomto věku dochází často k jejich útěkům, především při manipulaci dětmi. Pro křečka může být takový útěk smrtelným a i pro zkušeného chovatele není vždy úplně lehké uprchlé zvíře polapit, především, pokud se jedná o mládě. Každý řádný chovatel by měl budoucího majitele obeznámit s povahou danného křečka a popř. doporučit jiné mládě. Úplní začátečníci si také mohou od chovatele po domluvě zakoupit již starší mládě,  odrostlé, ochočené a klidné.

Útěk křečka je velmi problematickou záležitostí. Může se stát, že uteklý křeček překouše eletrické dráty, rozkouše nábytek nebo se při svém "výletě" smrtelně zraní (spadne z police, zasekne se za nábytkem, polapí ho jiný domácí mazlíček, utopí se ve váze, atd.). Proto se snažme tomuto nebezpečí zabránit a vždy ubikaci zkontrolujeme, zda je dobře zavřená nebo že křeček nemůže otevřít víko / dvířka. 

Příklad vhodné živolovné pasti

Ale i chovatelům se někdy stane, že chovanec "veme roha". V tom případě nepanikařte. Tady máte můj ověřený postup jak výletníka chytit:

• všechny dveře a skulinky mezi pokoji uzavřete, aby křeček neměl volný výběh po celém bytě, zamezte nebezpečí poranění křečka (vázy s vodou, domácí mazlíčci, el. kabely, ...). Často se křečci, především v létě, schovávají také v koupelně.
• do každého pokoje dejte odpočítaný počet např. slunečnicových semínek a mističku s vodou
• v pokoji, kde některá semínka zmizí dejte "živolovku" (past, která chytí zvíře aniž by mu ublížila) s vhodnou návnadou (tvrdý sýr / jablko / ...). Pasti pravidelně kontrolujte.
• pokud nemáte "živolovku" (doporučuji ji pořídit např. v OBI, vel. pro potkany), odsunte stříně a část po části pokoj prohledejte. Může vám pomoci i dobře ovladatelný pes.
• křečka opatrně dejte zpět do ubikace. Nikdy svého křečka za útěk netrestejte! Trest by nepochopil a mohl by navždy důvěru k vám stratit.

Teraristé s oblibou říkají: "Jednou stejně všechno uteče..."

Tady velmi záleží na míře zranění. Při velkých ranách musíte navšívit neprodleně veterináře, při drobných oděrkách si pomůžete sami. Velmi se mi v chovu osvědčila CICADERMA, tato "zázračná" homeopatická mast mi již často pomohla. Pro křečka není ani po olízání nebezpečná a rány se po pravidelném mazání velmi dobře hojí. Sehnat se dá v lékárně.

Více o Cicadermě ZDE.

Pokud dojde ke zlomenině (například pádem ze stolu, v kolotoči, ...) musíte co nejrychleji navštívit veterináře!

Zraněného křečka nenechte v žádném případě trpět. Zkuste se do něho vžít... Pokud křečkovi již pomoci nelze (má např. rozsáhlá zranění, na míste velmi krvácí, má silné bolesti a nelze mu pomoci, ...), usnadněte mu humáně odchod. Zní to možná dost tvrdě, ale křečkovi tím prokážete nesmírnou službu.

Založit chovatelskou stanici (tvz. ChS) je velmi snadné. V ČR momentálně existují dvě organizace zabývající se chovem křečků s rodokmenem. Jedná se o "Základní organizaci chovatelů morčat a jiných drobních hlodavců" a "Český křeččí klub". Při výběru mězi těmito dvěmi organizacemi musíte zohlednit především jejich podmínky pro uchovnění křečk a (neboli registraci), akce pořádané oraganizací a podmínky pro vystavení PP (průkazu původu). Vše naleznete na stránkách organizací. Vše si podrobně přečtěte. Rozhodnutí je jen na Vás.

Chovatel křečků, který chce vydávat rodokmeny musí být členem jedné z výše uvedených organizací. Pravidla členství se v detailech různí. Každopádně, když chce někdo chovat křečky na úrovni, musí znát základy genetiky, mít kvalitní prostory pro chov, vyhovující ubikace a v neposlední části i peníze. Nic není zadarmo a nákup kvalitního krmiva, steliva, doplňků, ubikací a popř. veterinární zákroky Vám většinou prodej mláďat nepokryje.  Rozmnožováním svých chovanců přebíráte i velkou zodpovědnost. Vy sami jim najdete nový domov a tím rozhodnete, jak stráví zbytek života. Křeček si nemůže sám nové pány vybrat ani se sám zaopatřit. Je odkázán na Vás a ostatní lidské "páníčky". Proto před nakrytím samičky zvažte, jestli jste opravdu schopni ideální majitele pro malé křečky najít.

Český křeččí klub -> ZDE 

Základní organizace chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců -> ZDE

Osobně upřednostňuji koupi křečka u dobrého chovatele (ne velkochovatele, který chová křečky ve velkém, výhradně pro zisk).

Křeček ze zverimexu

Někdy lze ve zverimexu získat kvalitní zvíře do chovu, musí se však velmi dobře vybírat jak po fyzické stránce, tak především zdravotní. Také nemůžeme vědět, jaké zkušenosti s lidmi mládě nabylo a jak se tedy bude chovat. Navíc neznáme barvy ani povahu rodičů či případné zdravotní problémy (a genetické nemoci). Mláďata ve zverimexu navíc nebývají často úplně zdravá (kožní problémy, atd.). Především u starších samiček je velká pravděpodobnost, že budou březí se svými sourozenci (jen v málokterém zverimexu oddělují křečky dle pohlaví).

Hodně záleží také na "dodavateli" křečků do zverimexu. Najdou se totiž i děti či malí chovatelé, kteří své chovance dávají do zverimexu, protože si neví rady s prodejem. U takových mládˇat je větší pravděpodobnost pečlivého odchovu a zdraví než u mládˇat od komerčního množitele. Proto je nejlepší se před koupí informovat na původ daného vrhu u prodavače.

Křeček z burzy (především teraristické)

Zde platí téměř vše jako u křečka ze zverimexu. Křečci jsou určeni především jako krmivo pro hady a podle toho je se zvířaty také zacházeno. Takoví křečci jsou chováni ve velmi špatných podmínkách (malé, špinavé ubikace, potrava chudá na živiny, stres, velmi úzká příbuzenská plemenitba, atd.). Také si nikdy nemůžeme být jisti zdravím. Proto bych koupi křečka na burze, a to především začátečníkům, vůbec nedoporučovala.

Křeček od chovatele

Pokud si křečka kupujeme od chovatele, který chová pouze z radosti z chovu (chovu věnuje dostatek času, péče a lásky), je to vhodný způsob pořízení křečka. Budeme znát povahu a exteriér rodičů a případné zdravotní komplikace (bohužel však často neznáme prarodiče). Také uvidíme sourozence a v neposlední řadě i chovatelská zařízení, krmení, kterým jsou křečci krmeni atp. Navíc si můžeme s chovatelem osobně popovídat a dozvědět se tak spoustu informací.

Křeček s PP

Křeček s PP je (nebo by měl být!) výsledkem uvážlivého spojení dvou zdravých, nepříbuzných a povahově i exteriérově kvalitních jedinců.  Známe jeho předky, což je velmi prospěšné především pro chovatele (známe barvy a znaky, velikost, povahy a především případné zdravotní problémy, ale i stáří, kterého se dožili - podle toho lze do jisté míry odhadnout, jakého věku se mládě dožije). Navíc známe i sourozence, podmínky, ve kterých mládě vyrůstalo, krmení, jakým bylo krmeno atd. V rodokmenu máme zaznamenány předky několik generací dozadu a mimo jiné i přesné datum narození a varietu mláděte.

Co se týče kupní ceny, často se vůbec neliší od zverimexových křečků (záleží na varietě, stavbě těla, povaze a genech), takže pro mne je koupě křečka od pečlivého chovatele nejlepší volbou.

Především při koupi křečka ve zverimexu nebo nedejbože na burzách, se můžeme setkat s četnými zdravotními ale i psychickými problémy. Proto je výběr jedince velmi důležitý. Je vhodnější vybrat si vhodné zvíře - zdravé a vitální - než "nedochůdče", se kterým můžou být časem trable se zdravím.

Někdy se setkávám s prodejem velmi mladých mláďat, která jsou ve věku, kdy mají být ještě s matkou a sourozenci a užívat si mládí. To je pro křečka velmi důležité i po stránce psychické. I mládě křečka, stejně jako všechna ostatní mláďata savců, svou matku nezbytně potřebuje. Kojí je, stará se o ně, hraje si s nimi. Mláďata ke zdravému vývoji potřebují tedy nejen nenahraditelné mateřské mléko obsahující nezbytné živiny, ale i fyzický kontakt. Mláďata odtržená od matky dříve než ve 4 týdnech (ideální je 5. týden), bývají celoživotně náchylnější k nemocem, mají zhoršenou imunitu a leckdy bývají psychicky narušená (lekavá, bojácná, někdy kousavá). Proto každý dobrý chovatel neodstavuje mláďata dříve, než je nutné a pokud se ve vrhu (například velmi početném), vyskytnou slabší jedinci, nechá je u matky déle.

Hlavně na burzách se můžeme setkat i s nemocemi bakteriálního nebo virového původu. Proto se vyvarujme slabých jedinců, např. s naježenou a matnou srstí, se zalepenýma očima, s vlhkým čumáčkem nebo průjmem. Nejen že za takové mládě pak necháme na veterině převratnou sumu, ale navíc je zde velmi reálné riziko, že můžou onemocnět i naši další křečci (popř. jiní hlodavci). Když i přesto podlehneme nutkání ujmout se nezdravého jednince, nesmíme zapomenout na velmi důkladnou hygienu a především na karanténu (nic, co bylo v kontaktu s nemocným jedincem se nesmí dostat do blízkosti ostatních zvířat, pokud to není žádně vyvařené nebo jinak vydezinfikované).

V neposlední řadě se můžeme setkat parazity. A to s vnitřními (žijícími v těle hostitele - křečka), nebo častěji vnějšími (žijícími v kůži nebo srsti hostitele - křečka). I zde platí přísná karanténa a nekompromisní hygiena! Zbavování parazitů bývá často velmi nákladné a složité. Proto si každé kupované zvíře dobře prohlédneme - např. foukneme do srsti. Prohlížíme ho především v oblasti za krkem, za ušima, na hlavě a na zádi a břiše.

Proto kupujeme pouze zdravé, zvídavé a vitální zvíře se zájmem o okolí, které má suchý čumáček, čisté oči a anální otvor (žádné zbytky po průjmu) a zdravě vypadající srst bez lupů a lysích míst. Zvíře musí mít chuť k jídlu a zajímat se o dění kolem sebe.

V žádném případě nekupujeme zvíře apatické, pšíkající, "chroptící", bez zájmu o okolí, které má výtok z nosu, zalepené či kalné oči, průjem či špinavé okolí análního otvoru a se špinavou, nezdravě vypadající srstí např. s lupy či parazity a s lysími místy. Nesmí trpět nechutenstvím a být bez zájmu o své okolí.